Impulzů, jakými nám lidské tělo dává varovný signál, že je něco v nepořádku, může být mnoho. Emocionální složka určuje dopady bolesti na psychiku. Vzpomeňme na naše první zklamání z lásky a hned nás píchne u žeber. Bolest může být emočním stavem, který nás dostane do kolen a může paralyzovat na dlouhé týdny, měsíce i roky. Jeho následný dopad na lidské tělo může být devastující. Emoce nám sáhnou na duši, a pokud jste nikdy neuronili slzu, pak jim nedáváte dostatečný průchod ven. Emoce může být rychlá jako úder blesku, silná jako píseň Nothing Else Matters od skupiny Metallica, stejně tak pomalá a plíživá, co zasahuje a spoutává.
S tou vám však neporadím, jsem spíš opravář té pohybové složky, potažmo té smyslové. Mnohdy se dostanu s klienty do oblasti psychosomatiky, a to aby v tu chvíli čert poradil… Jak už pojmy napovídají, „psyché“ hovoří o duši či mysli člověka, „soma“ je spojeno s lidským tělem. Proto mysl přímo ovlivňuje napětí ve svalové tkáni, pocit na zvracení nebo snížení kvality zraku. Tento způsob rozpoznání bolesti však nelze vyhodnotit z tabulek. Teprve zkušenosti a dlouholetá praxe nám dokážou odkrýt její typy a jejich příčiny.
Co se týče lidského těla, tam jsme přece jen trochu jednodušší a máme možnost snáz diagnostikovat, kde a jak mě „to“ konkrétně bolí. „Kde“ mě to bolí, to jsme mnohdy schopni určit s přesností alespoň na jednotku končetiny. Ovšem „jak“ mě to bolí, to je otázka, na kterou se odpověď snad ani nedá čekat.
„Jak jako jak mě to bolí?“ No jestli je ta bolest tupá, jestli do těla střílí, nebo řeže? Jestli je konstantní a trvalá? Má charakter rychlého nástupu a opět rázem zmizí? Je ta bolest opravdu tělesná? Jak to, že mě to bolí jen po jízdě autem? Jak to, že když se postavím na nohu, píchne mě v zádech a podlomí se mi koleno? Takové a další otázky je zapotřebí si položit, nebo by je měl položit odborník, za nímž přijdete například s bolavými zády.
Pojďme se obohatit o ty nejčastější.
Ostrá bolest. Jednoduše řečeno „drnkání“ o nervy. Příčinou může být prasklý meziobratlový disk a posunutí obratle. Díky tomu dochází k zúžení prostoru patřícímu nervovému systému a ten vysílá signál receptorům o chybě. My to vyhodnotíme podlomením dolní končetiny. Pokud jsou místa protkána hustší sítí pavučiny nervů, stačí větší otok tkáně a obranné reakce svalového systému se spustí stejně tak rychle. Vyhozené žebro je další lahůdka, která nám tak silným bodnutím u srdce připomene, že jsme stále ještě naživu. Zkrátka nervy bijí na poplach ve zvonech tak intenzivně, že je nelze přeslechnout, ať už posunutím kostěnné struktury, nebo pouhým otokem.
Tupá bolest. Mnohdy bývá dlouhodobá, pak hovoříme o chronické. Tupá bolest se týká nejčastěji tkání a napovídá o svalové únavě. Můžeme ji vnímat na konkrétním místě, stejně tak na velké ploše. Pak je zapotřebí přistupovat k ní pomalu s jemností a nejlépe v teplém prostředí. Klíčem doteku dokážeme odemknout body poutající napětí ve svalové tkáni.
Bolí mě to pouze ráno. Ano, chvilku lidskému tělu trvá, než ho uvedeme do provozu, a čím je starší, tím to trvá déle. Pravidelným udržováním svalového napětí pohybem zachováme naše tkáně vitální a pružné. Drobné návyky do každodennosti nám pomohou v boji proti gravitaci a biologickému věku. Zákonitosti anatomie, principy lidské motoriky a jejich dodržování nám umožní pohyb bez bolesti, a to dokonce i v maximálních výkonech.
Je otázkou, jak vnímáme bolest v současné době. Jestli ji prožíváme formou emočního výbuchu, nebo je součástí každodennosti od sezení u počítače, a my tak saháme po medikamentech hrajících všemi barvami. Jakou měrou a v jaké podobě je naší součástí? Bolest se nám nehodí a přirozeně se jí vyhýbáme. Lenost nás ovšem mnohdy dožene k tomu, že ji ignorujeme a bereme jako standard. Ale vždyť si tím snižujeme kvalitu života! Dávno jsme odvykli manuální práci, pak nás překvapí úder kladivem do prstu. Zvýšila se nám citlivost na bolest, nebo jsme na ni prostě už jen zapomněli?
Bolest do lidského života zákonitě patří, je zapotřebí naučit se ji poslouchat, přijmout, poučit se z ní a nechat ji odejít.
článek je publikován v časopise inspirante
