MNOHO POHYBU ŠKODÍ

Toto slovní spojení dnes uslyšíme opravdu jen zřídka. Většinou máme pohybu nedostatek a s tím jsou spojená zdravotní rizika i omezení. Proto tvrdíme-li, že „mnoho pohybu nám škodí“, co tím chtěl básník říci?

Tělo bylo k pohybu stvořeno, proto je zapotřebí mu ho v dostatečné míře dopřávat. Rozviňme dál myšlenku o množství pohybu a uveďme na pravou míru toto tvrzení. Už rodiče nám vtloukali do hlavy poučku „všeho moc škodí“. Dalo by se klidně napsat, že tahle formule platí takřka pro vše. Od jídla přes spánek, práci až po pohyb.

Jakmile hlava zavelí k pohybu, začíná koncert svalových kontrakcí (svalové práce), chemických reakcí a během několika sekund jsme schopni fungovat na plné obrátky. I okem laika dokážeme zachytit tuto dokonalou symfonii lidských pohybů, které na sebe plynule navazují, a máme-li před sebou profesionálního atleta, s úžasem sledujeme jednoduchost, s níž dosahuje maximálních výkonů. Ideální doba na rozvoj pohybových dovedností je okolo šesti let. V tomto věku máme možnost zapisovat nové, kvalitní stopy pohybových vzorců, které v budoucnu ovlivní hybnost a koordinaci lidského těla. V pozdějším věku už je zápis složitější a mnohdy musíme nekvalitní stopy přepisovat. Dlouhodobý výkon je roven kvalitě, s jakou jsme schopni pohyb provést. 

Podle čeho kvalitu pohybu posuzujeme? Ekonomičnost, výkon, životnost. Parametry, na jejichž základě optimalizujeme tělesný projev. Vyladit je vyžaduje um, a to se nebudeme rozepisovat o emocích, myšlení, hormonech a dalších proměnných, které teprve utvářejí celek. V případě, že se nám povede sladit alespoň ty základní tři, můžeme zahlédnout krásu pohybu. Při jakékoliv disharmonii však dochází k většímu opotřebení, rychlejšímu stárnutí a postupnému snižování výkonu. Tím pádem se dostáváme k jádru, že všeho moc škodí.

Jednou ze slepých cest je dlouhodobé přetěžování. Svaly, kombinace tisíců drobných pístů v neustálé aktivitě, umožňují lidskému tělu, aby se hýbalo. Jakmile po určité svalové skupině chceme příliš, pak ji přetížíme. Vezměme konkrétní příklad ze sportu, jakým je tenisový úder. Aby hráč míčku uštědřil kvalitní spin (rotaci), je zapotřebí švih celou horní končetinou. Stovky míčků zahraných touto technikou vedou k prohlubování a zdokonalování techniky. Ovšem v případě, že rotaci doháníme předloktím místo celé horní končetiny, svaly přetížíme a vzniká tzv. tenisový loket. Tedy bolest v oblasti lokte v důsledku dlouhodobě se opakující námahy. Řešením je uvolnění svalového napětí a změna pohybových návyků. Mnohdy není zapotřebí sáhnout po tenisové raketě a předloktí přetížíme prací na počítači.

Další možností, kdy dochází doslova k destrukci, je dlouhodobá svalová nečinnost, díky níž přicházíme o elasticitu. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Tohle motto platí v případě techniky, nikoliv připravenosti na výkon, rychlosti nebo výbušnosti. Pokud jsme byli zvyklí na rychlé starty na squashovém kurtu, které jsme vyměnili za sedavé zaměstnání a pasivní způsob odpočinku, nemůžeme čekat, že naskočíme do formy jako před lety. A pokud hlava tyto změny neakceptuje, přetržená achilovka nebo natržený hammstring (svaly zadní strany stehen) nás zastaví.

Musíme se věnovat regeneraci. Ne válení na gauči, ale kvalitnímu spánku, stravě, aktivnímu protahování, masáži, otužování a dalším formám, jež přispívají ke kvalitě pohybového aparátu. Ovlivníme tím výkon i životnost našeho těla.

Věnujme tedy pohybu dostatek času, v jeho nejvyšší možné kvalitě. Pokud nejsme profesionální sportovci, pak se snažme o pestrost sportů, pěstujme pohyb pro zábavu. Díky rozmanitosti nehrozí přetěžování a lidské tělo má možnost vykompenzovat jednostrannou zátěž, která mu příliš nesvědčí. Hýbejme se pravidelně a udržujme stálé svalové napětí. Jestliže to uděláme jen jednou za čas, našemu tělu to nesvědčí.

Rozmanitost a pravidelnost, to je klíč k úspěchu!

článek byl publikován pro časopis inspirante

Sdílejte tento článek

Share on facebook
Share on linkedin
Share on twitter
Share on email

Přihlašte se k odběru článků

Ať vám žádný neunikne.

Další články

Kouzlo doteku

Pevnost, zároveň jemnost, s jakou dokáže naše ruka pracovat, je ojedinělá. V přírodě nenajdeme ani nevyrobíme kvalitnější pracovní nástroj, než je lidská ruka. Dokáže měnit tvar, vnímat jemné vibrace v okolí, vyzařovat teplo, předávat energii. Mnoho alternativních směrů pomocí dotyku léčí. Nemusíme být šamani, abychom při pohlazení starého člověka viděli úsměv na jeho tváři. Miminko se rázem uklidní při dotyku své matky a není zapotřebí jediného slova. Dotekem vyjádříme úctu i respekt.

Element v pohybu

Běh spolu s prvky kompenzačních cvičení ve spolupráci s Danou Čechmanovou.

Chcete začít cvičit?

Máte dotaz? Klidně nám napište