Jsme stvořeni k běhu?

Některým je tato pohybová činnost známá pouze slovem, ovšem najdou se i tací, kteří naběhané kilometry počítají po stovkách. Běh, finále našeho motorického vývoje – dvanáct měsíců snažení, převalování se po zemi, vstávání a opětovné padání. Na konci objevujeme kouzlo prvních krůčků, chůze, běhu. Jak je ale možné, že někdo v budoucnu uběhne maraton a jiní po doběhnutí autobusu funí jako lokomotiva, přičemž startovní meta je pro většinu z nás stejná?

Běhat dokážeme elegantně a ladně, tak jako těžkopádně a tvrdě. Příroda nás díky napřímení páteře obdařila schopností dýchat nezávisle na pohybové činnosti. Jsme proto jediní svého druhu, a přesto tuto možnost nevyužíváme. Čím to tedy je, že mnohdy nevydržíme běžet ani pár minut? Dýchací systém za roky nečinnosti přestal spolupracovat se srdečně cévním systémem a fungující svaly tak tělo nestačí okysličit. Často lapáme po dechu už po pár zběsilých sekundách.

Podnětů na otázky je mnoho, proto si pojďme běh rozebrat trochu podrobněji.

Velice málo využíváme přirozený tělesný potenciál. Vyměnili jsme běh za sezení, aktivní pohyb za pasivní. Občasný výstup z komfortní zóny nahradilo pohodlí. Nemůžeme se tedy divit, že naše tělo uvádíme do rozpaků, jakmile opustíme židli. Pokud tedy chceme potřebnou dávku stresu, udělejme to smysluplně, šetrně a cíleně! Stres – už toto samotné slovo v nás vyvolává zvláštní podvědomou reakci, která nám není zrovna příjemná. My ale stres k životu opravdu potřebujeme. Nutí naše tělo adaptovat na neustále se měnící podmínky. Proto potřebujeme přiměřenou dávku stresu.

Začněme se pravidelně hýbat. Kardiovaskulární systém reaguje na intenzitu pohybu, proto by měl dostávat pravidelnou dávku zdravého stresu (eustresu). V našem případě chůze nebo běh tělo naučí, že vyběhnout schody není nic, čemu by se mělo bránit. Alespoň 3x týdně na 20 minut zprvu vyjdu, později vyběhnu. Adaptace je jevem, který je zapotřebí vyvolat pravidelností. Když 21krát v pravidelném intervalu zopakuji stejnou věc, vytvořím si návyk. Někdy to tedy bývá „o fous“ déle, nicméně je zapotřebí prokousat se z pozice „já musím“ do „já chci“. Mnohdy ale stačí okusit opojný pocit endorfinů a chytneme se do pasti běhu hned.

Pravidelnost je nástupní místo k úspěchu.

Jak často mám běhat? Co všechno tělo dokáže?

Celý den sedíme na židli, proč bychom tedy nemohli celý den běhat? Samozřejmě, že mohli! A dokonce by to bylo šetrnější z pohledu funkčnosti těla. Stát, chodit, pobíhat, hýbat se. Záleží na mnoha aspektech, zejména na somatotypu člověka, držení těla, životním stylu, připravenosti. Pohyb je pohyb – ať už ležím, sedím, nebo běžím. Proto „technicky vzato“ je možné běhat celý den a jsou i tací, kteří to vyhledávají. Bohužel někdy jdeme opačným směrem ve smyslu pasivního pohybu. Nebo naopak šlápneme na pedál až příliš rychle a tělo ženeme do objemu kilometrů, na které v danou chvíli prostě nemá. Mnohdy nám to dá najevo bolestivostí šlach či vazů nebo celkovou únavou z vyčerpání. Pak už není daleko k větším zraněním, které nás v mžiku zastaví. 

SOMATOTYP ČLOVĚKA – jednoduchá kategorizace lidské postavy. Pokud vypíchneme některé přívlastky, bude vše hned jasnější. Ektomorf – štíhlí, hubený. Mezomorf – svalnatý, atletický. Endomorf – těžký a kulatý.

Systematicky a postupně navyšujme dávky. Každý jsme jedinečný, tudíž máme svoji cestu, jiný cíl. Samozřejmě, že v počtu 7,5 miliardy lidí na Zemi se občas cíle některých z nás potkají. Pak je fajn nechat se inspirovat. Běhat ve skupinách, chodit na závody, nechat si poradit. Dejme našemu tělu prostor postupně a pozvolna si zvyknout. Začněme chůzí a volným tempem. Denní režim funguje v našem případě na hodiny. Kde je psáno, že hodinu běhat je zprvu pro tělo dobré? Začněme dvaceti minutami a každý týden přidejme pět. Vše má svůj čas a je zapotřebí svému tělu naslouchat. Pokud nám dává najevo nekomfort, byť jen pícháním v boku po rychlém startu, pak jsme bohužel něco zanedbali, nebo šli jen příliš rychle za výkonem.

Správné nastavení těla při běhu.
Postavte se zády k zárubni dveří, tak aby vznikla kvalitní opora páteře. V kontaktu by měla být křížová kost, hrudní část páteře, hlavně zadní dolní žebra (tam kde dámy zapínají podprsenku) a hlava. Napřimte krční páteř. Nohy dejte lehce vpřed. Toto je ideální pozice, v které bychom měli běžet. Nejspíš pro začátek trochu nepřirozená, ale chce to čas.

Běháte pro radost?

Ideální. V tom případě nechte veškeré měřiče tepu, krokoměry a další vymoženosti moderní doby doma. Vnímejte sebe. Cílem nám v tomto případě může být jen dobrá nálada a čistá hlava.

Postupné navyšování tréninkových dávek je krokem kupředu.

Napřimme se, shrbené tělo daleko nedoběhne. Vyvěšení za dveře, opření o zeď, zvednutí  rukou nad hlavu – to jsou triky, jak jednoduše tělo „otevřít“, alespoň na pár kompenzačních sekund denně vystoupit z ulity.

Díky statickým pozicím (typickým příkladem je sezení) tělo tuhne a my po něm v mžiku chceme maximální výkony, na které už zapomnělo. Pracujeme s rukama před tělem, často pouze v úrovni pasu. Modernizace nám v tomto směru hází klacky pod nohy a my nejsme nuceni zvednout ruce nahoru a protáhnout se. Změna svalové struktury v oblasti ramen má za následek změny pohybu paží. Tím pádem se paže místo předozadně pohybují více do stran a vyvádějí tělo z přirozené rovnováhy. Dysfunkční pohyb paží může být propojený i s bolestmi zad nebo nás může více vyčerpávat při nádechu. Proto přichází rychlejší nástup únavy. Jak taky dýchat při zavřeném hrudníku? Lidské tělo stejně jako mysl oplývá pamětí. Čím častěji vykonávám určitý pohyb, tím více fixuji a prohlubuji motorickou stopu do paměti nervosvalového systému. Přeučit pohyb po několikaletém zarývání je mnohdy nadlidský výkon, který stojí hodiny uvědomování. Ale jde to! Pohybová paměť je naprogramována tak, aby tělo formovala do pozice, ve které trávíme nejvíce času. Proto se v běhu dostáváme do podoby té nejčastější – sedu. Pokud hrudník trpí, svaly na nohou, konkrétně přitahovače (flexory) kyčlí, doslova křičí po snaze natáhnout se. Jejich nedostatečná elasticita vede ke změnám křivky páteře a my kvůli tomu běháme s „vystrčeným zadkem“. Vystrčený zadek vede k výraznému propínání kolen. Dopady na propnuté koleno se nelíbí chrupavce.

Pokud tedy o běhu zatím pouze sníte, začněte s ním pozvolna koketovat. Prozatím jen formou procházek a občasného popoběhnutí. Důležité je vytvořit si návyk a užít si čas pro sebe. Nechte myšlenky plynout a volně se toulat při monotonním pohybu. Každý z nás totiž může objevit ono kouzlo „flow“.

Není čas ztrácet čas.
Běhejme, je to nádherné.

článek naleznete na stránkách komplexlajf 

Sdílejte tento článek

Share on facebook
Share on linkedin
Share on twitter
Share on email

Přihlašte se k odběru článků

Ať vám žádný neunikne.

Další články

Kouzlo doteku

Pevnost, zároveň jemnost, s jakou dokáže naše ruka pracovat, je ojedinělá. V přírodě nenajdeme ani nevyrobíme kvalitnější pracovní nástroj, než je lidská ruka. Dokáže měnit tvar, vnímat jemné vibrace v okolí, vyzařovat teplo, předávat energii. Mnoho alternativních směrů pomocí dotyku léčí. Nemusíme být šamani, abychom při pohlazení starého člověka viděli úsměv na jeho tváři. Miminko se rázem uklidní při dotyku své matky a není zapotřebí jediného slova. Dotekem vyjádříme úctu i respekt.

Element v pohybu

Běh spolu s prvky kompenzačních cvičení ve spolupráci s Danou Čechmanovou.

Chcete začít cvičit?

Máte dotaz? Klidně nám napište