Pohyb je základní lidskou potřebou a je nutností mu ji pravidelně a hojně dopřávat. Podívejme se optikou zvědavce na pádné důvody, které by nás měly zvednout ze židle nebo nás alespoň postrčit.
Pohyb je úzce spojen s první a druhou čakrou, energetickou dráhou, která se váže na kost křížovou (os sakrum). Tato posvátná kost je sídlem lidské duše. Centrum fundamentální energie. Gravitační střed těla, který osciluje na samotných hranicích LS přechodu. Pro představu: L – lumbální (bederní) část páteře a S – sakrum (křížová kost). Jemná oscilace pohybem tuto část stimuluje. Kmitání obecně je pro tělo přirozené. Jakmile proto nedáme prostor tomuto přirozenému jevu, začínáme tuhnout. Sed na židli je ukázkovým příkladem jak parádně zatuhnout.
Povolme na chvíli uzdu radostným emocím, emocím lásky a vášně. V mžiku nám tepová frekvence začne stoupat, zahoří tváře, chvějí se ruce, chceme se zvednout, nadechnout. Ti vášnivější se dokonce rozběhnou a vyskočí tak vysoko, jak jen dokážou. Emoce a pohyb jsou nerozlučně svázány červenou stuhou. Cítit emoci bez pohybu, je to vůbec možné? Co se stane s těmi, kteří nemohou ven? Nemoci projevit radost, strach, vášeň? Přestáváme mít víru a oporu v sami sebe. Stále hledáme, o koho a o co se opřít. Jeden moudrý jogín pravil, že stav opory chodidla je stav duše člověka. Postavme se a rozejděme. Přestaňme brzdit malé děti v tom, co je jim vlastní. Nechme je utíkat a prožít radost, na kterou my už mnohdy zapomněli. Strachy ukládáme pod sebe a sedíme si na nich, oni jsou pak hluboce vetkány do našich tkání. Iliopsoas, sval bedrokyčlostehenní, zdaleka není jedinečný jen pro svoji funkčnost. Pojí bedra, kyčelní lopatu a stehno. Je považován za orgán percepce a složen z biointeligentní tkáně. Právě tady jsou uloženy nejhloubější touhy člověka. Touha přežít, bojovat, utíkat, milovat se. Pohyb je považován za jeden z klíčů životního zrání.
Chůzí postupně pročistíme potrubí potřebné k proudění blahodárné energie stejně jako k cirkulaci krve v krevním řečišti. Uvolníme strachy sídlící pod námi a ventilujeme stres uložený hluboko v nás. Začněme se krůček po krůčku přibližovat zpět k tomu, co je nám vlastní. Pohyb. Dopřejme si tedy luxus na čerstvém vzduchu, v jakýchkoliv vzdálenostech, libovolnou denní dobu, dokonce k tomu nikoho nepotřebujeme. Obout tenisky a vyrazit. Není třeba hlídat tepovou frekvenci nebo se zabývat pitným režimem. „Jen“ se chvíli procházet.
Ti odvážnější přidají náklon trupu, protáhnou krok a hurá do běhu. Endorfiny, hormony štěstí, vyplavující se do mozku, tvořící dobrou náladu nám v tom jistě pomohou. Není dokonce ani nutné běhat hodinu v kuse, na kterou jsme díky moderní době naprogramovaní. Střídání chůze a běhu je dobrá forma do začátku, pokud se bojíte přílišné zátěže.
Je zapotřebí si uvědomit, že první krok musí udělat každý sám. Jestlipak Jules Verne při psaní knihy Dva roky prázdnin věděl, že o více než století později opravdu přijdou? Tím pádem bychom startovali druhou polovinu. Proto není čas ztrácet čas. Ruku na srdce, opravdu je 30 minut denně na čerstvém vzduchu takový luxus, který si nemůžeme dopřát?
článek je psán pro časopis inspirante
